Bratranec bojoval o život
Bylo 12. února 2021 a my se s rodinou připravovali k pátečnímu obědu. Udělali jsme si naše oblíbené jídlo, halušky. Já obvykle s brynzou a slaninou. Manželka s dcerou upřednostňují tvaroh se slaninou. Naše nejmenší dcera halušky nemusí. Než jsme se pustili do jídla, tak zazvonil mobilní telefon mé manželky. Volala žena mého bratrance. Dozvěděli jsme se, že můj bratranec, který byl v nemocnici s těžkým průběhem Covid-19 dali do umělého spánku. Měl velice malé šance na přežití (lékaři mu dávali pouhých 5%). Po tomto telefonátu nás přešla chuť i hlad. Nedokázal jsem to pochopit, že můj vysportovaný, sparťanský bratranec, kterému bylo 46 let takto skončil.
Dne 24. února 2021 jsme jeli s rodinou na výlet za Brno. Během cesty jsem začal pociťovat divné stavy – studený pot, brnění rukou a hlavy, nevolnost. Jakmile jsme dorazili na místo, tak jsme si dali procházku a pak to nějak odeznělo. Ještě jsem odtam volal našemu známému, ke kterému jezdíme na vyšetření a nějak mě uklidnil, že to nic není. Dnes již vím, že jsem prožil panickou úzkost & ataku.
Po emoční stránce mě to vzalo hodně, byl jsem z toho úplně vyřízený – prožíval jsem ohromný stres, strach a obavy o něj. Nedokázal jsem myslet na nic jiného, jen aby to přežil. Má dvě děti a při pomyšlení, že by předčasně odešel z tohoto světa, co by si bez něj počali. Jeho milující manželka jakbysmet. Stal se svým způsobem zázrak a dne 5. března 2021 jsem ho vyzvedával s jeho manželkou z nemocnice. Všichni jsme byli šťastní, že to nakonec dobře dopadlo a jde konečně domů.
Výjezd záchranné služby, již po druhé
Dne 16. března 2021, když jsem jel cestou do nákupního centra Globus, který je od mého domova vzdálen necelých 10 min. cesty se mi už v autě udělalo nějak divně – nevolno. Když jsem byl v obchodě a čekal, než mi paní prodavačka vydá rybu, tak se mi udělalo hrozně slabo na odpadnutí. Ani jsem nedokončil nákup dle nákupního seznamu. Šel jsem k pokladně uhradit, co jsem stihl posbírat. Vyšel jsem před hlavní vchod na čerstvý vzduch a volal manželce, aby za mnou přijela. Ta pro jistotu zavolala ihned sanitku a jela za mnou taky. Moje milovaná polovička dorazila jako první a už jsem se cítil „v bezpečí“. Než sanitka přijela, tak už mi bylo lépe. Samozřejmě doktor opět nic nezjistil a nechali mě v péči manželky.
Výsledky ze sanitky: tlak 166/99, tep 74, saturace (kyslík v krvi) 97%.
Následující den jsem navštívil svoji obvodní doktorku, která mě poslala na různé vyšetření. Neurologie v pořádku. ORL (tinnitus, motání hlavy) v pořádku. Magnetická rezonance mozku v pořádku. Odběry krve a moči v pořádku. Až tedy na trochu zvýšené hodnoty LDL cholesterol – 3,98 (1,2-3), kyselina močová – 436 (210-420), triacylglyceroly – 1,74 (0,45-1,70).
Ataky a úzkosti přicházeli nečekaně
Přesto všechno jsem mohl dále fungovat. Sem tam mě bylo jen nějak divně. Např. jsem byl ve své kanceláři a z ničeho nic jsem pocítil slabost, motání hlavy, ztížený dech, bušení srdce, extrémní sucho v ústech a tak jsem jel domů. Od doby, co jsem vyšel z kanceláře i během celé cesty jsem si povídal přes handsfree v autě s manželkou, abych odvrátil pozornost na starostlivé myšlenky co mi asi může být. Nebo když jsem jel do kanceláře, tak při předjíždění auta se mi z ničeho nic začalo špatně dýchat (stres), lekl jsem se a už se spustila ataka. Auto jsem otočil při nejbližší možné příležitosti a jel nazpět domů, neboť jsem se bál co mi je. Jiný den jsem jel do města ke svému druhému (mladšímu) bratranci vyzvednout zboží, abych mohl zaslat klientovi, ale na půli cesty se mi udělalo špatně, tak jsem to otočil a jel nazpět domů. Musela mě tam poté zavést manželka a já seděl jako spolujezdec. Vždy jsem si se sebou bral vodu a bez vody jsem nikam nejezdil. Nikdo mě nedokázal říci proč se mi tyto stavy dějí. To jsem se dozvěděl až o pár měsíců později, konkrétně v září 2021.
PS: S bratrancem jsem již v červnu absolvoval „Běh do Křibu 2021“ v Pucově. Jeho syn vyhrál první cenu, stejně tak, jako minulý rok. Přes léto najel bratranec na kole přes 1000 km. Takže nakonec se dostal opět do formy docela rychle.