Access Bars a úzkost: co metoda slibuje a co na to věda

Metoda Access Bars patří mezi takzvané energetické techniky, které v posledních letech přitahují lidi hledající úlevu od úzkosti, stresu a špatné nálady. Princip je na první pohled jednoduchý a nenásilný: terapeut se lehce dotýká 32 určených bodů na hlavě a podle zastánců tím dochází k uvolnění nahromaděné energie a myšlenkových vzorců. Pro mnoho lidí, kteří se cítí přetížení, zní představa hodiny v klidu a v jemném doteku lákavě.

V tomto textu se na access bars díváme střízlivě. Vysvětlíme, co metoda je a co o sobě tvrdí, a hlavně srovnáme tato tvrzení s tím, co o ní skutečně víme z výzkumu. Nejde o to někoho odrazovat od příjemného zážitku, ale o poctivé pojmenování důkazů. A ty jsou zatím velmi slabé.

Co je Access Bars

Access Bars vznikla na začátku 90. let jako součást širšího systému Access Consciousness. Při sezení leží klient oblečený a uvolněný, zatímco terapeut po dobu zhruba 60 až 90 minut zlehka přikládá prsty na 32 konkrétních míst na hlavě. Tyto body se označují jako jednotlivé bars a každému z nich systém přiřazuje nějakou oblast života: kreativitu, vděčnost, peníze, kontrolu, radost a podobně.

Zastánci tvrdí, že dotyk těchto bodů pomáhá rozpouštět nahromaděné mentální a emoční vzorce, takzvaně mazat omezující přesvědčení a navozovat hluboké uvolnění. Sezení bývá popisováno jako velmi klidné, někteří lidé během něj usnou. Z hlediska zážitku jde tedy o nenásilnou, příjemnou proceduru. Otázkou je, zda za jejím účinkem stojí to, co metoda popisuje.

Co metoda tvrdí versus co říká věda

Tady se příjemný zážitek a vědecké důkazy rozcházejí. Tvrzení o uvolňování energie a mazání myšlenkových vzorců nemá oporu v anatomii ani neurovědě. Lékař a kritik pseudovědy David Gorski uvádí, že neexistuje žádný dobrý důkaz, že by Access Consciousness mělo jakýkoli vztah k biologii, medicíně, neurovědě, psychologii nebo třeba jen k anatomii.

Samotné rozdělení hlavy na body, z nichž každý odpovídá nějaké vlastnosti či oblasti života, připomíná frenologii. To byla v 19. století populární nauka, podle níž tvar lebky a jednotlivá místa na hlavě odhalují povahu člověka. Frenologie byla dávno vyvrácena a dnes slouží jako učebnicový příklad pseudovědy.

Co se týče přímých studií, je situace překvapivě hubená. Často citovaná je jediná malá pilotní studie z roku 2017 (Hope, časopis Energy Psychology). Měla pouhých sedm účastníků, neměla kontrolní skupinu a sledovala jen jedno sezení. Autorka popsala výrazný pokles skóre úzkosti a deprese a jisté změny v EEG. Jenže u sedmi lidí bez srovnávací skupiny nelze odlišit skutečný účinek metody od běžné relaxace, očekávání nebo náhody. Nezávislé zopakování výsledku zatím nepřišlo.

Recenze kritiků jsou jednoznačné. Vědecký komunikátor Jonathan Jarry z McGillovy univerzity shrnuje, že robustní vědecký důkaz pro Access Bars chybí a že dostupné studie jsou samé zdobení a žádná podstata. Jinými slovy: zatím nemáme kvalitní randomizovanou kontrolovanou studii, která by ukázala, že Access Bars dělá víc než příjemná relaxace.

Proč po sezení lidé přesto cítí úlevu

Že někteří lidé po sezení popisují klid a lepší náladu, není v rozporu se slabými důkazy. Existuje pro to několik prozaických vysvětlení, která nepotřebují žádnou tajemnou energii.

• Hluboká relaxace. Hodina vleže v klidu, bez telefonu a povinností, sama o sobě tlumí napětí a aktivitu stresové osy. Jonathan Jarry to glosuje trefně: totéž zvládne i obyčejné zdřímnutí, za které navíc neplatíte.
• Jemný dotyk. Klidný, předvídatelný dotek je tělu příjemný a může snižovat pocit ohrožení a napětí.
• Věnovaná pozornost. Hodina, kdy se vám někdo plně věnuje a bere vás vážně, má sama o sobě úlevný účinek.
• Placebo a očekávání. Když do sezení vstupujete s nadějí na úlevu, samo očekávání dokáže krátkodobě zlepšit prožívání. To je dobře doložený jev u mnoha procedur.

Tato vysvětlení nejsou kritika příjemného zážitku. Spíš ukazují, že úleva, kterou cítíte, nejspíš nepochází ze 32 bodů, ale z toho, že jste si konečně dopřáli klid a pozornost.

Kdy na Access Bars raději nespoléhat

Příjemná relaxace je v pořádku jako doplněk, problém nastává, když se na metodu spoléháte místo péče, kterou skutečně potřebujete. U středně silné nebo silné úzkosti, u panických atak nebo u deprese existují postupy s doloženou účinností: psychoterapie (zejména kognitivně behaviorální terapie), v indikovaných případech farmakoterapie a kombinace obojího.

• Pokud úzkost nebo skleslost trvá týdny a omezuje běžný život, vyhledejte praktického lékaře, psychologa nebo psychiatra.
• Pokud máte myšlenky na sebepoškození nebo ztrátu smyslu žít, nečekejte a kontaktujte odbornou pomoc co nejdříve.
• Energetickou metodu nikdy nepoužívejte jako náhradu za nasazenou léčbu a léky nevysazujte bez porady s lékařem.

Pokud vás zajímají i další přístupy z této oblasti, přečtěte si náš text o tom, jak myšlenky ovlivňují naše prožívání, a praktický přehled, jak zvládat úzkost postupy s lepší oporou v důkazech.

Jak k metodě přistupovat zdravě

Pokud vás Access Bars láká, není nutné se mu vyhýbat jako příjemné relaxaci. Důležité je vstupovat do něj s realistickým očekáváním a bez slibů o vyléčení. Hodina klidu vám může udělat dobře, ale nečekejte víc, než co umí dobrá relaxace.

• Berte sezení jako relaxaci, ne jako léčbu úzkosti či deprese.
• Buďte obezřetní vůči slibům rychlého nebo trvalého vyléčení a vysokým cenám.
• Zachovejte souběžně péči, kterou máte doporučenou od lékaře nebo terapeuta.

Access Bars může být pro někoho příjemnou chvílí klidu. Není ale prokázanou léčbou a nenahrazuje odbornou péči o duševní zdraví. Pokud se trápíte a potřebujete s někým mluvit hned, je tu nonstop a zdarma Linka první psychické pomoci 116 123.