Specifické fobie: co je nepřiměřený strach a jak ho zvládnout

Specifické fobie jsou nepřiměřený, intenzivní strach z konkrétní věci nebo situace, která ve skutečnosti nepředstavuje takové nebezpečí, jaké odpovídá síle prožívané úzkosti. Patří mezi nejčastější úzkostné poruchy vůbec. Podle dat amerického National Institute of Mental Health prožilo specifickou fobii během uplynulého roku zhruba 9,1 % dospělých, u dospívajících je celoživotní výskyt ještě vyšší. Spouštěčem může být let letadlem, pohled dolů z výšky, uzavřený prostor, pavouk nebo odběr krve.

Důležité je, že u člověka s fobií nejde o pouhou nelibost. Setkání se spouštěčem (nebo i jen představa, že k němu dojde) spustí silnou tělesnou poplachovou reakci a často i snahu se situaci za každou cenu vyhnout. Právě toto vyhýbání postupně zužuje běžný život. Dobrá zpráva je, že specifické fobie patří mezi nejlépe léčitelné úzkostné stavy a u většiny lidí výrazně ustoupí.

Co je specifická fobie

Specifická fobie je úzkostná porucha, u které se strach soustředí na jeden jasně ohraničený objekt nebo situaci. Setkání se spouštěčem vyvolá téměř okamžitou úzkost, někdy až panickou reakci. Člověk si přitom obvykle uvědomuje, že je jeho strach přehnaný, a přesto ho nedokáže vůlí potlačit.

Diagnostický manuál DSM-5 řadí mezi typické rysy nepřiměřenost strachu vzhledem ke skutečnému riziku, aktivní vyhýbání se spouštěči nebo jeho snášení s velkou úzkostí a trvání potíží zpravidla šest měsíců a déle. Aby šlo o poruchu, musí strach působit znatelné utrpení nebo omezovat běžné fungování. Fobie se často objeví už v dětství nebo dospívání a bez léčby může přetrvávat roky.

S úzkostí jako takovou souvisí i řada tělesných projevů. Pokud chcete lépe rozumět tomu, co se v těle při strachu děje, přečtěte si náš přehled fyzických příznaků úzkosti.

Časté typy specifických fobií

Fobie se obvykle dělí podle typu spouštěče. Některé jsou velmi rozšířené, jiné méně, ale princip je u všech podobný: konkrétní podnět spustí poplach. Strach ze smrti (thanatofobie) stojí trochu stranou, protože se týká spíše abstraktní myšlenky než hmatatelného objektu, přesto se s ním lidé v praxi setkávají často.

Zvláštní postavení má strach z krve a injekcí. Zatímco u většiny fobií krevní tlak a tep stoupají, u této skupiny po počátečním vzestupu často následuje prudký pokles tlaku, který může vést až k omdlení. Proto se u ní někdy doporučují specifické techniky, jako je napínání svalů.

Jak se fobie liší od běžného strachu

Strach je zdravá a užitečná emoce. Opatrnost při pohledu z velké výšky nebo respekt před divokým zvířetem dává smysl a chrání nás. O fobii mluvíme teprve tehdy, když reakce výrazně přesahuje skutečnou míru ohrožení a začne řídit chování člověka.

• Intenzita: u fobie je úzkost nepřiměřeně silná vzhledem k reálnému riziku.
• Vyhýbání: člověk mění své plány a trasy, jen aby se spouštěči vyhnul.
• Dopad na život: strach omezuje práci, vztahy nebo běžné aktivity.
• Trvání: potíže přetrvávají dlouhodobě, zpravidla půl roku a více.

Běžná nervozita před letem odezní, jakmile je člověk v bezpečí. U fobie se naopak strach často přiživuje předem, někdy už týdny dopředu, a vyhýbání jej dlouhodobě posiluje. Obecnější tipy, jak s úzkostí pracovat, najdete v článku o tom, jak se zbavit úzkosti.

Proč funguje expoziční terapie

Nejúčinnější a nejlépe prozkoumanou léčbou specifických fobií je expoziční terapie, tedy postupné a kontrolované vystavování se obávané situaci. Vychází z poznatku, že vyhýbání sice přináší okamžitou úlevu, ale strach dlouhodobě udržuje. Mozek totiž nikdy nedostane příležitost zjistit, že situace je ve skutečnosti zvládnutelná.

Při expozici terapeut s klientem sestaví takzvaný žebříček strachu od nejméně po nejvíce náročné kroky. Klient pak postupuje od snazších situací k těžším, vždy až ve chvíli, kdy úzkost v daném kroku poleví. U strachu z výšek tak může jeden z prvních kroků spočívat v pohledu z nízkého balkonu, další ve výhledu z vyššího patra a teprve později třeba přechod přes most.

Expozice se nejčastěji odehrává v rámci kognitivně behaviorální terapie a často stačí poměrně málo sezení. Důležité je, že vystavování probíhá bezpečně, srozumitelně a tempem, které klient zvládá. Nejde o to hodit člověka rovnou do nejtěžší situace, ale naučit jeho nervovou soustavu, že spouštěč nepřináší skutečné nebezpečí.

Kdy vyhledat pomoc

Ne každý strach potřebuje léčbu. O odborné pomoci se vyplatí uvažovat tehdy, když fobie začne zasahovat do běžného života. Signálem může být odmítání cest kvůli strachu z létání, vynechávání zdravotních vyšetření kvůli strachu z injekcí nebo to, že se kvůli úzkosti vyhýbáte místům, kam byste jinak běžně chodili.

• Strach vám brání v práci, studiu nebo péči o sebe.
• Kvůli vyhýbání se zužuje okruh vašich běžných aktivit.
• Prožíváte záchvaty intenzivní úzkosti nebo paniky.
• Strach trvá dlouhodobě a sám neustupuje.

Prvním krokem může být návštěva praktického lékaře nebo psychologa, který pomůže zvolit vhodný postup. Specifické fobie přitom patří mezi stavy s velmi dobrou prognózou, takže vyhledání pomoci se opravdu vyplatí.

Tento článek má informativní charakter a nenahrazuje odbornou zdravotní péči. Pokud se necítíte dobře nebo prožíváte silnou úzkost, obraťte se na svého lékaře nebo na Linku první psychické pomoci 116 123, která je k dispozici nepřetržitě a zdarma.