Recenze knihy Když tělo řekne ne (Gabor Maté): když stres mluví za nás

Kniha Když tělo řekne ne (v originále When the Body Says No) patří mezi nejcitovanější populárně-naučné tituly o vztahu mezi psychikou a tělesným zdravím. Její autor, kanadský lékař Gabor Maté, v ní shrnuje desítky let praxe a klade jednoduchou, ale znepokojivou otázku: může dlouhodobý stres a potlačování emocí přispívat ke vzniku vážných nemocí? České vydání připravilo nakladatelství PeopleComm v roce 2019 v překladu Viktora Jurka.

Pro čtenáře, kteří se zajímají o úzkost, depresi a psychosomatiku, je to kniha lákavá i ošemetná zároveň. Nabízí silný příběh o tom, že na emocích záleží, ale některá její tvrzení jdou dál, než kam dnešní medicína bezpečně dohlédne. V této recenzi se snažíme oddělit to cenné od toho, co je vhodné číst s rezervou.

Pozn.: Tato recenze vychází z anotace knihy a veřejně dostupných informací, nikoli z přečtení celého titulu.

O čem kniha je

Maté staví knihu na příbězích konkrétních lidí, často veřejně známých, a propojuje je s tématem dlouhodobého stresu a neschopnosti nastavovat si zdravé hranice. Ústřední myšlenkou je, že emoce, které dlouhodobě potlačujeme, se mohou projevit v těle. Autor opakovaně zdůrazňuje roli vzteku, který člověk nedokáže zdravě prožít ani vyjádřit.

Kniha není návod ani sebepomocná příručka v běžném smyslu. Je to spíš esejistické čtení, které propojuje klinické zkušenosti, příběhy pacientů a odkazy na výzkum. Tím je čtivá a přístupná, ale zároveň to znamená, že čtenář musí sám rozlišovat, kde autor popisuje pozorování a kde už vyvozuje silnější závěry.

Kdo je Gabor Maté

Gabor Maté je kanadský lékař maďarského původu, který se dlouhodobě věnuje tématům traumatu, závislostí, stresu a vztahu mezi psychikou a tělem. Roky pracoval s pacienty v náročných životních situacích a jeho hlas má v oblasti psychosomatiky a traumatu velkou váhu. To je dobré mít na paměti: nejde o autora, který by si témata vymýšlel, ale o praktika s rozsáhlou zkušeností.

Právě tato autorita ovšem klade na čtenáře vyšší nárok. Když zkušený lékař vysloví silné tvrzení, působí přesvědčivěji, než kdyby zaznělo od laika. O to víc se vyplatí ptát se, co je za jednotlivými výroky: klinická zkušenost, nebo robustní vědecký důkaz.

Co kniha přináší (silné stránky)

Největší hodnotou knihy je, že srozumitelně otevírá téma, které medicína dlouho podceňovala: že psychika a tělo nejsou oddělené světy. Propojení chronického stresu a zdraví má dnes pevné základy. Dlouhodobá zátěž ovlivňuje osu hypotalamus-hypofýza-nadledviny, hladiny kortizolu a fungování imunitního systému. To jsou mechanismy, které jsou ve vědecké literatuře dobře popsané.

Kniha také dává prostor tématu hranic a sebepéče. Pro lidi, kteří mají sklon stále vyhovovat druhým a vlastní potřeby odsouvat, může být cenným impulzem k zamyšlení. A v neposlední řadě normalizuje rozhovor o emocích jako o něčem, co má reálné dopady na každodenní život i na zdraví.

Kde číst kriticky (slabší stránky)

Tady je třeba být férový a otevřený. Některá nejsilnější tvrzení knihy jdou za hranici toho, co je dnes prokázané. Představa, že existuje konkrétní typ osobnosti, který způsobuje konkrétní nemoc, třeba rakovinu nebo autoimunitní onemocnění, je v odborné komunitě diskutovaná a jednoznačné důkazy pro ni chybí.

Vznik vážných nemocí je zpravidla mnohofaktorový. Hrají v něm roli genetika, prostředí, životní styl, infekce i náhoda. Stres může být jedním z faktorů, ale dělat z něj hlavní příčinu konkrétní diagnózy je velké zjednodušení. Riziko takového čtení je dvojí: může vést k pocitu, že si za nemoc člověk může sám, a může odvádět od standardní léčby.

Kniha také pracuje hodně s příběhy. Ty jsou silné a zapamatovatelné, ale jednotlivé příběhy nejsou důkaz. To, že u některého pacienta předcházel nemoci náročný životní stres, neznamená, že stres nemoc způsobil. Při čtení se proto vyplatí vnímat rozdíl mezi tím, co je věrohodně podložené, a tím, co je spíš autorova interpretace.

Pro koho je kniha vhodná

Knihu doporučujeme čtenářům, kteří hledají srozumitelný úvod do tématu vztahu emocí a zdraví a kterým nevadí esejistický styl. Dobře poslouží jako podnět k zamyšlení nad vlastními hranicemi, mírou stresu a způsobem, jakým zacházíme s emocemi.

Naopak opatrnost je namístě u lidí, kteří se aktuálně potýkají s vážnou diagnózou a mohli by text číst jako obvinění, že si za nemoc mohou sami. Pro ně může být zdravější přečíst si knihu s odstupem, ideálně doplněnou rozhovorem s lékařem nebo psychoterapeutem. Kniha je dobrý začátek konverzace, ne její konec.

Pokud chcete titul podpořit a koupit, najdete jej u běžných knihkupců, například na kartě knihy u Knih Dobrovský.

Tato recenze má informativní charakter a nenahrazuje odbornou zdravotní ani psychologickou péči. Pokud se potýkáte s úzkostí, depresí nebo náročnou životní situací, neváhejte vyhledat odborníka. V krizi je k dispozici nonstop a zdarma Linka první psychické pomoci na čísle 116 123.