Homeopatie na úzkost a depresi: co o ní říká věda

Když člověka dlouhodobě trápí úzkost nebo skleslost, je pochopitelné, že hledá jakoukoli cestu k úlevě. Homeopatie na úzkost a depresi patří mezi přístupy, po kterých část lidí sahá: působí jemně, kuličky nemají typické nežádoucí účinky léků a setkání s homeopatem bývá nezvykle vlídné a nespěchavé. To všechno jsou srozumitelné důvody, proč si ji lidé oblíbí.

V tomto textu se na homeopatii díváme věcně a bez posměchu. Vysvětlíme, na jakých principech stojí, co o její účinnosti říkají velké nezávislé přehledy důkazů, proč ji řada lidí přesto vnímá jako pomoc a kde leží skutečná rizika, hlavně u vážnějších stavů. Cílem není nikoho zesměšnit, ale poctivě shrnout, co dnes víme.

Co je homeopatie a na jakých principech stojí

Homeopatii na konci 18. století založil německý lékař Samuel Hahnemann. Stojí na dvou hlavních myšlenkách. První je princip „podobné se léčí podobným“ (similia similibus): látka, která u zdravého člověka vyvolá určité příznaky, má prý ve zpracované podobě tytéž příznaky u nemocného mírnit.

Druhý princip se týká přípravy. Výchozí látka se opakovaně ředí a mezi kroky protřepává (tzv. potenciace neboli sukuse). Podle homeopatie platí, že čím více je látka naředěná, tím „silnější“ má být její účinek. To je v přímém rozporu s tím, jak funguje běžná farmakologie, kde účinek závisí na dávce a v určitém množství podané látky.

Právě ředění je jádro problému. U běžných homeopatických potencí je roztok naředěn tak silně, že podle základní chemie v něm statisticky nezbývá ani jedna molekula původní látky. Výsledné kuličky či kapky tak obvykle obsahují jen cukr, vodu nebo líh.

Co říká věda: závěry velkých přehledů

Otázku „funguje homeopatie“ nezodpovídá jednotlivá příhoda, ale souhrn kvalitních studií. Tomu se říká systematický přehled. Když nezávislé instituce takové přehledy zpracovaly, došly opakovaně ke stejnému závěru: účinky homeopatie se neodlišují od placeba.

Australská Národní rada pro zdraví a lékařský výzkum (NHMRC) v roce 2015 prošla dostupné důkazy napříč desítkami zdravotních stavů. Závěr zněl, že neexistuje žádný zdravotní stav, u kterého by byly spolehlivé důkazy, že je homeopatie účinná. Tam, kde byly studie kvalitní a dostatečně velké, se efekt nelišil od placeba.

K podobnému stanovisku došla v roce 2017 Evropská poradní rada akademií věd (EASAC), která sdružuje národní vědecké akademie zemí EU. Konstatovala, že chybí spolehlivý a opakovatelný důkaz účinnosti homeopatických přípravků u jakékoli známé nemoci a že navrhované mechanismy (například „paměť vody“) jsou v rozporu s ověřenými poznatky chemie a fyziky. Britská NHS uvádí, že není kvalitní důkaz o účinnosti homeopatie u žádného zdravotního stavu, a britský NICE ji k léčbě nedoporučuje.

Specificky pro úzkost a depresi navíc chybí kvalitní studie, které by účinek prokázaly. Tam, kde byly přehledy provedeny u příbuzných oblastí (například homeopatický přípravek na chřipku v hodnocení Cochrane), byla evidence označena za nedostatečnou a nízké kvality, takže z ní nelze dělat jasné závěry o účinnosti.

Proč ji část lidí přesto vnímá jako pomoc

Pokud věda účinek nepotvrzuje, jak to, že tolik lidí popisuje zlepšení? Vysvětlení je hned několik a žádné z nich neznamená, že si ti lidé něco vymýšlejí.

• Placebo efekt. Očekávání úlevy samo o sobě dokáže zmírnit subjektivní příznaky, zvlášť u stavů, kde hraje velkou roli prožívání, jako je úzkost.
• Přirozený průběh. Úzkost i nálada kolísají. Mnoho potíží odezní samo, a pokud člověk zrovna užíval kuličky, snadno si zlepšení spojí s nimi.
• Pozornost a čas terapeuta. Homeopatický rozhovor trvá obvykle dlouho a je velmi vstřícný. Pocit, že někdo naslouchá, sám o sobě uleví. Tomu se říká nespecifický efekt péče.
• Regrese k průměru. Lidé vyhledávají pomoc často ve chvíli, kdy je jim nejhůř. Statisticky pak často následuje zlepšení bez ohledu na to, co udělali.

Tyto faktory jsou skutečné a hodnotné. Problém nastává, když se připíší samotným kuličkám, protože pak může vzniknout dojem, že přípravek léčí, i když úlevu zařídilo něco jiného. O tom, jak silně očekávání a myšlení ovlivňují prožívání, píšeme i v textu o síle myšlenky a našem životě.

Kde leží skutečná rizika

Samotné homeopatické kuličky bývají z hlediska složení neškodné. Hlavní riziko proto není v tom, co obsahují, ale v tom, co mohou nahradit nebo odložit.

U mírného a krátkodobého rozladění většinou o mnoho nejde. Jiné je to u středně těžké až těžké úzkosti, deprese, panické poruchy nebo myšlenek na sebepoškození. Pokud se člověk spolehne jen na homeopatii a odloží návštěvu odborníka, ztrácí čas, ve kterém by mu mohla pomoct ověřená léčba: psychoterapie, v indikovaných případech medikace nebo jejich kombinace. EASAC i další instituce upozorňují právě na toto: na odklad účinné a včasné péče.

Druhé riziko je finanční a emoční: opakované konzultace a přípravky něco stojí a opakované zklamání z toho, že „nic nezabírá“, může náladu dál zhoršit. Pokud homeopatii chcete vyzkoušet jako doplněk, je rozumné brát ji jako přídavek k odborné péči, ne jako její náhradu, a vždy o tom mluvit se svým lékařem.

Jak se rozhodovat věcně

Nikdo vám nemůže zakázat zkusit, co vám subjektivně pomáhá cítit se lépe. Užitečné ale je oddělit dvě věci: pocit úlevy (ten může být skutečný a cenný) a tvrzení, že daný přípravek nemoc léčí (to dosud kvalitní důkazy nepotvrzují).

Dobré vodítko je sledovat, zda potíže nenarůstají a zda neodkládáte krok, který by mohl reálně pomoct. Pokud úzkost nebo skleslost trvá týdny, omezuje běžné fungování nebo se zhoršuje, má smysl vyhledat psychologa či psychiatra. Praktický návod, kdy a za kým jít, najdete v článku psycholog vs. psychiatr.

Homeopatie není náhradou odborné péče. Pokud se trápíte úzkostí nebo depresí a stav vás přerůstá, neřešte to sami. Pomoct může praktický lékař, psycholog či psychiatr, a pokud je vám akutně zle nebo máte temné myšlenky, je tu nonstop a zdarma Linka první psychické pomoci 116 123.