PTSD: posttraumatická stresová porucha a cesta zpět k bezpečí

PTSD, tedy posttraumatická stresová porucha, je duševní porucha, která se může rozvinout poté, co člověk prožil nebo byl svědkem mimořádně ohrožující či děsivé události. Tělo i mysl po takovém zážitku zůstávají v pohotovosti, jako by nebezpečí stále trvalo, přestože už dávno pominulo. Není to slabost ani osobní selhání. Je to srozumitelná reakce nervového systému na něco, co přesáhlo běžnou lidskou zkušenost.

Mnoho lidí má po těžkém zážitku přechodně problémy se spánkem, soustředěním nebo náladou. U většiny tyto potíže během několika týdnů samy odezní. O PTSD mluvíme tehdy, když příznaky přetrvávají déle než zhruba měsíc, jsou intenzivní a narušují každodenní fungování, vztahy nebo práci. Dobrá zpráva, kterou stojí za to říct hned na začátku: PTSD se dá léčit a účinné postupy dnes existují.

Co je PTSD a čím se liší od běžné reakce na stres

Posttraumatická stresová porucha patří mezi úzkostné a se stresem spojené poruchy. Rozvíjí se po expozici traumatu, kterým může být dopravní nehoda, fyzické nebo sexuální násilí, válka, živelní pohroma, náhlá ztráta blízkého nebo vážná nemoc. Traumatem může být i opakovaná zkušenost z dětství nebo z pomáhajících profesí.

Po události, která ohrožuje život nebo bezpečí, se mozek snaží zážitek zpracovat. U PTSD se tento proces zasekne. Vzpomínka se neukládá jako uzavřená minulost, ale vrací se znovu a znovu, jako by se dělo právě teď. Tělo přitom reaguje stejně intenzivně jako v okamžiku ohrožení, což přináší řadu nepříjemných fyzických příznaků úzkosti, od bušení srdce po napětí a třes.

Čtyři skupiny příznaků PTSD

Podle diagnostických kritérií se příznaky PTSD obvykle řadí do čtyř okruhů. Pro diagnózu nemusí být přítomny všechny, ale typicky se objevují příznaky z více skupin současně.

Tyto projevy bývají vyčerpávající a člověk je často nedokáže vypnout vůlí. To je důležité pochopit i pro okolí: nejde o přehánění ani o neochotu „jít dál“.

Kdy PTSD vzniká

Příznaky se mohou objevit krátce po traumatické události, ale stejně dobře se mohou rozvinout až po měsících, někdy i po letech, kdy je něco nečekaně připomene. O posttraumatické stresové poruše se obvykle uvažuje, pokud potíže trvají déle než přibližně měsíc.

Ne každý, kdo prožije trauma, dostane PTSD. Riziko zvyšuje například opakované nebo dlouhotrvající ohrožení, dřívější traumatické zkušenosti, nedostatek opory v okolí nebo souběžné velké zatížení. Roli hraje i to, zda se člověku po události dostane bezpečí a podpory. Žádný z těchto faktorů ale není zárukou ani vylučujícím kritériem, PTSD se může objevit u kohokoli.

Komplexní PTSD

Komplexní PTSD (cPTSD) je samostatná diagnóza, kterou zavádí mezinárodní klasifikace nemocí MKN-11. Vzniká typicky po dlouhodobém nebo opakovaném traumatu, ze kterého bylo obtížné nebo nemožné uniknout, jako je týrání v dětství, dlouhodobé domácí násilí nebo zajetí.

Ke třem jádrovým okruhům PTSD se u komplexní formy přidávají tři další oblasti potíží:

• Obtížná regulace emocí, kdy se pocity přepínají z přemíry do otupělosti a je těžké se uklidnit.
• Negativní sebepojetí, trvalé pocity bezcennosti, viny nebo studu.
• Potíže ve vztazích, problém navazovat blízkost a důvěřovat druhým.

Komplexní PTSD je léčitelná, ale terapie obvykle trvá déle a klade větší důraz na vybudování pocitu bezpečí a stability, než se pracuje přímo se vzpomínkami.

Léčba s nejlepší evidencí

Doporučené postupy, například britského institutu NICE i Světové zdravotnické organizace, se shodují, že nejúčinnější jsou psychoterapie zaměřené na trauma. Cílem není zapomenout, ale zpracovat zážitek tak, aby přestal ovládat přítomnost.

Trauma-focused kognitivně-behaviorální terapie (KBT) pomáhá bezpečně přepracovat vzpomínky a myšlenky spojené s traumatem a postupně snižovat jejich nadvládu nad přítomností.

EMDR (desenzibilizace a přepracování pomocí očních pohybů) využívá řízenou oboustrannou stimulaci, nejčastěji pohyby očí, při současném vybavování vzpomínky. Cílem je, aby ztratila svůj naléhavý emoční náboj.

Prolongovaná expozice je forma KBT, při níž se člověk v bezpečném tempu a s podporou terapeuta postupně přibližuje vzpomínkám a situacím, kterým se vyhýbal, takže nad nimi získává zpět kontrolu.

Z léků mají nejlepší doklady antidepresiva ze skupiny SSRI. Bývají vhodná tam, kde není psychoterapie dostupná, kde se PTSD pojí s depresí nebo kde je potřeba zmírnit příznaky natolik, aby byla terapie vůbec možná. O nasazení i vysazení léků vždy rozhoduje lékař.

Pomoc funguje a kde ji hledat

I když to v nejtěžších chvílích nemusí být cítit, PTSD není doživotní rozsudek. Velká část lidí, kteří projdou cílenou léčbou, zaznamenává výrazné zlepšení a může se vrátit k naplněnému životu. Prvním krokem bývá rozhovor s praktickým lékařem nebo psychologem, který pomůže najít vhodnou formu péče.

Užitečné je také pečovat o základy: spánek, pohyb, kontakt s lidmi, kterým důvěřujete. Pokud se k traumatu přidává obecnější napětí a obavy, mohou pomoci i obecnější techniky popsané v článku jak se zbavit úzkosti. Samotné PTSD ale patří do rukou odborníka.

Tento článek má informativní charakter a nenahrazuje odbornou diagnózu ani léčbu. Pokud se ve svých příznacích poznáváte, obraťte se na svého lékaře nebo psychologa. Cítíte-li se v krizi nebo máte myšlenky na sebepoškození, je vám nepřetržitě a zdarma k dispozici Linka první psychické pomoci na čísle 116 123.