Bipolární porucha (F31): mánie, deprese a jak se léčí

Bipolární porucha je nemoc, u které je nejnebezpečnější právě ta lepší část. Depresivní fáze člověka dovede k lékaři, protože je nesnesitelná. Fáze zvýšené energie se ale zvenčí i zevnitř často jeví jako návrat do formy, jako konečně produktivní období. A tak se o ní pacient nezmíní a lékař se na ni nezeptá.

Výsledkem je jedna z nejhůře načasovaných diagnóz v psychiatrii. Metaanalýza 27 studií s více než devíti tisíci pacienty zjistila, že mezi začátkem potíží a zahájením správné léčby uplyne v průměru zhruba šest let. Šest let, během kterých se často léčí něco jiného.

V klasifikaci MKN-10 se vede pod kódem F31, samostatná manická epizoda pod F30. Tento text vysvětluje, jak jednotlivé fáze vypadají, proč na správném rozlišení tolik záleží a co dnes léčba nabízí.

Co bipolární porucha je

Bipolární porucha je porucha nálady, u které se střídají epizody dvou opačných pólů. Na jedné straně deprese, na druhé mánie nebo její mírnější podoba, hypomanie. Mezi epizodami bývají období, kdy je člověk bez příznaků a funguje běžně.

Zásadní je, že nejde o kolísání nálady během dne ani o povahový rys. Epizody trvají dny až měsíce, mají svůj začátek a konec a výrazně mění, jak člověk myslí, spí, mluví a rozhoduje se. Když někdo o sobě řekne, že je „tak trochu bipolární“, protože se mu mění nálady, mluví o něčem úplně jiném.

Jak vypadá mánie a hypomanie

Mánie není jen dobrá nálada. Je to stav zrychleného chodu celého systému, který obvykle trvá alespoň týden a zřetelně narušuje fungování. Typické znaky:

• Snížená potřeba spánku. Ne nespavost s únavou, ale spánek tři hodiny a ráno pocit plné síly. Bývá to jeden z prvních příznaků.
• Zrychlené myšlení a řeč. Myšlenky přeskakují, člověk mluví rychle a nedá se přerušit.
• Nadměrné sebevědomí. Přesvědčení o výjimečných schopnostech, plánech nebo poslání, které neodpovídá skutečnosti.
• Zvýšená aktivita. Množství rozjetých projektů, které se nedokončují.
• Riskantní chování. Utrácení nad možnosti, unáhlené obchodní nebo životní rozhodnutí, sexuální riskování, zvýšená konzumace alkoholu.
• Podrážděnost. Mánie zdaleka nemusí být euforická, u části lidí převažuje napětí a vztek, když jim někdo stojí v cestě.

V těžké mánii se mohou objevit i psychotické příznaky, tedy bludy nebo halucinace. Takový stav už bývá důvodem k hospitalizaci.

Hypomanie je totéž v mírnější podobě. Trvá aspoň čtyři dny, nezpůsobuje výrazné narušení fungování a nedoprovázejí ji psychotické příznaky. Právě proto se tak snadno přehlédne: okolí vidí energického, výřečného a společenského člověka, sám dotyčný se cítí konečně dobře. Nikoho nenapadne, že jde o příznak.

Depresivní fáze a proč se plete s běžnou depresí

Depresivní epizoda u bipolární poruchy vypadá zvenčí stejně jako u deprese unipolární: skleslá nálada, ztráta zájmu, únava, poruchy spánku a chuti k jídlu, pocity viny, myšlenky na smrt. Právě v této fázi lidé nejčastěji vyhledají pomoc.

Depresivní stránka nemoci navíc zabírá v souhrnu podstatně víc času než ta manická. Když se tedy lékař ptá jen na to, co člověka trápí teď, dostane popis deprese. Aby zjistil, že jde o bipolární poruchu, musí se aktivně zeptat na období opačná: jestli někdy byla fáze, kdy stačilo málo spánku, kdy se rozjelo mnoho věcí najednou nebo kdy se dělala rozhodnutí, kterým dnes člověk sám nerozumí.

Užitečné bývá zeptat se rodiny. Hypomanickou fázi si okolí pamatuje často lépe než sám člověk.

Typy bipolární poruchy

Zvláštní podobou je takzvané rychlé cyklování, kdy se během roku vystřídají čtyři a více epizod. Bývá hůř zvladatelné a vyžaduje pečlivější vedení léčby.

Jak je bipolární porucha častá

Mezinárodní průzkum duševního zdraví pod hlavičkou WHO, který proběhl v jedenácti zemích, zjistil následující celoživotní výskyt:

Proč na správné diagnóze tolik záleží

Tohle je nejpraktičtější část celého tématu. Léčba unipolární deprese a léčba bipolární deprese se liší, a to zásadně.

U unipolární deprese jsou lékem první volby antidepresiva. U bipolární poruchy může antidepresivum podané samostatně, bez stabilizátoru nálady, vyvolat přesmyk do hypomanie nebo mánie, případně rozkolísat celý průběh a vést k častějšímu střídání epizod. Právě proto se u každé deprese, která nereaguje na léčbu obvyklým způsobem nebo se opakovaně vrací, ptá na to, jestli někdy nebyla fáze opačná.

Signály, které by měly vést k důkladnějšímu rozhovoru s psychiatrem:

• Deprese začala velmi brzy, v pubertě nebo rané dospělosti.
• Epizod bylo hodně a přicházejí opakovaně.
• Antidepresiva zabírala jen krátce nebo po nich přišlo neobvyklé rozjetí, nespavost a neklid.
• V rodině se vyskytla bipolární porucha, protože dědičná složka je u této nemoci silná.
• Deprese je provázená spíš nadměrnou spavostí a útlumem než nespavostí.

Jak se bipolární porucha léčí

Léčba stojí na kombinaci léků, edukace a režimu. Cílem není jen zvládnout aktuální epizodu, ale hlavně předcházet dalším.

• Stabilizátory nálady. Klasikou zůstává lithium, které jako jediné má doloženo i snížení rizika sebevraždy. Vyžaduje pravidelné kontroly hladiny v krvi a funkce ledvin a štítné žlázy. Dále se používá valproát a lamotrigin, který se uplatňuje hlavně v prevenci depresivních fází. U valproátu platí zvláštní omezení u žen, které mohou otěhotnět, kvůli riziku poškození plodu.
• Antipsychotika druhé generace. Quetiapin, olanzapin, aripiprazol a další se používají jak v akutní fázi, tak v udržovací léčbě.
• Antidepresiva se u bipolární poruchy podávají opatrně a zpravidla jen společně se stabilizátorem nálady.
• Psychoedukace. Zásadní a často podceňovaná část. Pacient i rodina se učí rozpoznat vlastní varovné příznaky, aby se dalo zasáhnout dřív, než se epizoda plně rozvine.
• Pravidelný režim. Stabilní doba spánku a vstávání není v tomto případě jen zdravý zvyk. Rozhozený spánek patří k nejsilnějším spouštěčům manické fáze, takže noční směny, časté přelety a nepravidelnost představují reálné riziko.

Prognóza je při dobře vedené léčbě podstatně lepší, než se obecně soudí. Velká část lidí s bipolární poruchou pracuje, studuje a žije běžný život. Nemoc se ale nedá „přechodit“ a vysazení léků ve chvíli, kdy je člověku dobře, je nejčastější příčinou návratu epizody.

Kdy vyhledat pomoc

Neodkládejte kontakt s psychiatrem, pokud u sebe nebo u blízkého pozorujete kombinaci výrazně snížené potřeby spánku, zrychleného myšlení, velkých plánů a riskantních rozhodnutí. V akutní mánii bývá pacient přesvědčen, že je vše v pořádku, takže iniciativa obvykle musí přijít od okolí.

Při myšlenkách na sebevraždu volejte Linku první psychické pomoci 116 123 (nepřetržitě, zdarma), při bezprostředním ohrožení života 155. Riziko sebevraždy je u bipolární poruchy výrazně vyšší než v běžné populaci a tohle není téma, které by se dalo odložit.

Související texty: druhy deprese, dystymie, spánek a jeho vliv na psychiku a kam se obrátit v krizi.