Když člověk hledá příčiny deprese, často narazí na jednoduché vysvětlení: za vše prý může chemická nerovnováha v mozku, konkrétně nedostatek serotoninu. Skutečnost je ale složitější a zároveň zajímavější. Deprese není výsledkem jediné poruchy ani jedné špatné látky v hlavě. Vzniká souhrou mnoha vlivů, které se navzájem ovlivňují a u každého člověka se skládají trochu jinak.

Současná psychiatrie a výzkum mozku popisují depresi pomocí takzvaného biopsychosociálního modelu. Ten říká, že na vznik onemocnění se podílejí biologické, psychologické a sociální faktory zároveň. V tomto článku si projdeme, co o příčinách víme s rozumnou jistotou, co zůstává otevřené a proč je dobré být opatrný k tezi, že depresi způsobuje pouze nízká hladina serotoninu.

Klíčové shrnutí

  • Deprese nemá jedinou příčinu. Vzniká souhrou biologických, psychologických a sociálních faktorů (biopsychosociální model).
  • Mezi rizikové faktory patří genetická vnímavost, dlouhodobý stres, náročné životní události, poruchy spánku a podle některých studií i zánětlivé procesy.
  • Teze, že depresi způsobuje jen nedostatek serotoninu, je zastaralé zjednodušení. Velký přehled z roku 2022 nenašel pro tuto jednoduchou rovnici přesvědčivý důkaz.
  • To, že serotoninová teorie neobstála, neznamená, že léky nefungují. Mění se jen naše chápání toho, proč a jak.
  • Pochopení příčin pomáhá zbavit se viny. Deprese není slabost ani selhání charakteru.

Deprese jako souhra faktorů, ne jediná příčina

Světová zdravotnická organizace popisuje depresi jako výsledek složité souhry sociálních, psychologických a biologických faktorů. Žádný z nich obvykle nestačí sám o sobě. Spíše se sčítají a vytvářejí zranitelnost, na kterou pak může dolehnout nějaký spouštěč.

Užitečný je obraz takzvaného modelu zranitelnosti a stresu. Každý si nese určitou míru vrozené i získané vnímavosti. Když se k ní přidá dostatečná zátěž, riziko deprese stoupá. U někoho stačí málo, u jiného hodně. To vysvětluje, proč dva lidé v podobné situaci reagují odlišně.

Biopsychosociální model přehledně

Pro lepší představu pomáhá rozdělit vlivy do tří okruhů. V praxi se ale prolínají a navzájem posilují.

  • Biologické faktory: genetická vnímavost, fungování nervových okruhů a neurotransmiterů, hormonální změny, chronická tělesná onemocnění, poruchy spánku a podle části výzkumu i zánětlivé procesy v těle.
  • Psychologické faktory: způsob, jakým myslíme a hodnotíme sami sebe, sklon k sebekritice, naučená bezmoc, nezpracované trauma, nízká odolnost vůči stresu a styl zvládání náročných situací.
  • Sociální faktory: osamělost a chybějící opora, vztahové a rodinné problémy, ztráta zaměstnání, finanční tíseň, dlouhodobá nejistota, chudoba a zkušenost s násilím nebo nerovností.

Pokud chcete porozumět tomu, jak se deprese vlastně projevuje, doplňující čtení najdete v článku o rozpoznání příznaků deprese. Liší se i jednotlivé formy onemocnění, kterým se věnujeme v přehledu druhů deprese.

Proč je tvrzení „deprese = nedostatek serotoninu“ zastaralé

Po desetiletí se v populární kultuře tradovalo, že depresi způsobuje nízká hladina serotoninu v mozku. Tato myšlenka byla jednoduchá a srozumitelná, proto se dobře ujala. Vědecky ale nikdy nebyla potvrzena tak silně, jak se obecně věřilo.

V roce 2022 publikoval tým Joanny Moncrieffové a kolegů v časopise Molecular Psychiatry rozsáhlý přehled přehledů (umbrella review), který shrnul dosavadní studie o vztahu serotoninu a deprese. Závěr zněl, že neexistuje konzistentní důkaz pro to, že by depresi způsobovala snížená hladina nebo aktivita serotoninu. Práce vyvolala odbornou debatu a řada vědců na ni reagovala, shoda ale panuje v tom, že jednoduchá rovnice „málo serotoninu rovná se deprese“ neobstojí.

Důležité je nepřekročit hranici do opačného extrému. Z toho, že serotoninová teorie neplatí ve své zjednodušené podobě, nevyplývá, že biologie nehraje roli ani že antidepresiva nefungují. Léky ovlivňují mozkovou chemii a mnoha lidem prokazatelně pomáhají, jen mechanismus jejich účinku je zřejmě složitější, než se kdysi myslelo.

Rizikové faktory, které věda zná

Místo hledání jediné příčiny dnes výzkum mluví o rizikových faktorech. Žádný z nich není rozsudek, jen zvyšuje pravděpodobnost.

  • Genetika a rodinná zátěž. Náchylnost k depresi se z části dědí, ale neexistuje jediný „gen pro depresi“. Jde o souhru mnoha genů, které spolupůsobí s prostředím.
  • Dlouhodobý stres. Přetrvávající zátěž a aktivace stresové osy mohou postupně narušovat regulaci nálady. Mimořádně silný vliv má stres v dětství, například zkušenost s týráním nebo zanedbáním.
  • Náročné životní události. Ztráta blízkého člověka, rozpad vztahu, ztráta práce nebo trauma patří mezi časté spouštěče u zranitelných lidí.
  • Spánek. Poruchy spánku depresi nejen doprovázejí, ale mohou ji i předcházet a zhoršovat. Vztah je obousměrný.
  • Zánět. Část studií naznačuje souvislost mezi chronickými zánětlivými procesy a depresivními příznaky. Jde o aktivně zkoumanou, ale zatím ne zcela uzavřenou oblast.
  • Tělesné nemoci a sociální zátěž. Chronická onemocnění, bolest, osamělost, chudoba a nejistota riziko dále zvyšují.

Jak spolu faktory souvisejí

Jednotlivé příčiny nepůsobí odděleně, ale vytvářejí smyčky, kde se příčina a následek prolínají. Dobrým příkladem je vztah mezi stresem a spánkem.

Stres a zátěžaktivace stresové osy, napětí, starosti
Narušený spánekhorší regenerace, únava, zhoršená nálada

Stres zhoršuje spánek a špatný spánek zase snižuje odolnost vůči stresu. Tím se kruh uzavírá a může živit depresivní příznaky. Podobné obousměrné vztahy platí i mezi náladou, vztahy a tělesným zdravím.

Co z toho plyne pro praxi

Pochopení, že deprese má více příčin, má praktický dopad. Pomáhá zbavit se viny a představy, že jde o slabost nebo selhání charakteru. Stejně tak vysvětluje, proč obvykle nefunguje jediné univerzální řešení.

Léčba proto často kombinuje různé přístupy: psychoterapii, v indikovaných případech léky, úpravu životního stylu, péči o spánek a posílení sociální opory. Který poměr je vhodný, závisí na konkrétním člověku a patří do rukou odborníka.

Tento článek má pouze informativní charakter a nenahrazuje vyšetření ani péči odborníka. Pokud se trápíte vy nebo někdo blízký, neváhejte vyhledat psychologa či psychiatra. V akutní krizi nebo při myšlenkách na sebevraždu je k dispozici nepřetržitá Linka první psychické pomoci 116 123, která je bezplatná a anonymní.

Časté otázky

Je deprese způsobená nedostatkem serotoninu?

Ne tak jednoduše. Rozsáhlý přehled z roku 2022 (Moncrieff a kol., Molecular Psychiatry) nenašel konzistentní důkaz, že by depresi způsobovala snížená hladina serotoninu. Biologie roli hraje, ale jde o složitější děj než pouhý nedostatek jedné látky.

Co je biopsychosociální model deprese?

Je to přístup, podle kterého depresi nezpůsobuje jediná příčina, ale souhra biologických (genetika, spánek, zánět), psychologických (myšlení, trauma, odolnost) a sociálních (vztahy, práce, osamělost) faktorů, které se navzájem ovlivňují.

Dědí se deprese?

Náchylnost k depresi se z části dědí, neexistuje však jediný gen pro depresi. Jde o spolupůsobení mnoha genů s vlivy prostředí. Rodinná zátěž zvyšuje riziko, ale není zárukou, že onemocnění propukne.

Mohou depresi spustit životní události?

Ano. Ztráta blízkého, rozchod, ztráta zaměstnání nebo trauma patří mezi časté spouštěče, zejména u lidí s vyšší vnímavostí. Mimořádně silný vliv má dlouhodobý stres a nepříznivé zkušenosti z dětství.

Když serotoninová teorie neplatí, mají smysl antidepresiva?

Ano, mnoha lidem antidepresiva prokazatelně pomáhají. To, že zjednodušená serotoninová teorie neobstála, neznamená, že léky nefungují. Znamená to jen, že jejich mechanismus je složitější, než se dříve soudilo. O léčbě vždy rozhoduje lékař.

Zdroje a citace

  1. Depressive disorder (depression), Fact sheet. World Health Organization (WHO), 2023. WHO →
  2. Depression. National Institute of Mental Health (NIMH), 2024. NIMH →
  3. The serotonin theory of depression: a systematic umbrella review of the evidence. Molecular Psychiatry (Moncrieff J, Cooper RE, Stockmann T, Amendola S, Hengartner MP, Horowitz MA), 2022. Nature →
  4. Mental disorders, Fact sheet. World Health Organization (WHO), 2022. WHO →

Poslední kontrola zdrojů: 5. 6. 2026.