Gordon Smith: Průvodce nevysvětlitelnými jevy. Otevřená recenze knihy o médiumství a útěše v zármutku

Kniha The Unbelievable Truth od skotského autora a média Gordona Smithe patří mezi tituly, které vyhledávají lidé přemýšlející o smrti, posmrtném životě a o tom, co se děje se vztahem k blízkému člověku poté, co odejde. Česky kniha vyšla pod názvem Průvodce nevysvětlitelnými jevy v nakladatelství Eminent (anglický originál vyšel u Hay House v roce 2004). Smith v ní shrnuje otázky, které mu lidé léta kladou na setkáních a přednáškách: jak podle něj funguje komunikace se zesnulými, co si myslet o zážitcích blízké smrti, o duších a takzvaných nevysvětlitelných jevech.

Tuto recenzi píšeme otevřeně a s respektem. Médiumství a víra v posmrtný život jsou témata, ke kterým má každý člověk jiný vztah, a zármutek je oblast, kde si ohleduplnost zaslouží úplně každý. Nechceme nikoho přesvědčovat, že posmrtná komunikace je skutečná, ani zlehčovat ty, kterým podobné knihy přinášejí úlevu. Chceme spíš popsat, o čem kniha je, komu může sednout a na co je dobré při čtení myslet.

Pozn.: Tato recenze vychází z anotace knihy a veřejně dostupných informací, nikoli z přečtení celého titulu.

O čem kniha je

Gordon Smith v knize odpovídá na otázky, které mu nejčastěji kladou lidé na jeho přednáškách. Točí se kolem smrti, posmrtného života, reinkarnace a takzvaných nevysvětlitelných jevů. Smith popisuje, jak podle něj média získávají informace, proč podle jeho přesvědčení zesnulí komunikují s pozůstalými a jak on sám podobné zážitky prožívá.

Zajímavé je, že Smith do textu zařadil i pohledy mimo svět médiumství. Zmiňuje rozhovory s vědci, léčiteli i s lidmi z duchovních tradic. Kniha tak není jen sbírkou tvrzení, ale spíš autorovým hledáním odpovědí. Tón je klidný, vyprávěcí a bez senzací. Smith nepředkládá zaručené důkazy, popisuje vlastní zkušenost a vlastní pochybnosti.

Proč ji čtenáři, často pozůstalí, oceňují

Zármutek bývá osamělý. Lidé, kteří přišli o partnera, dítě nebo rodiče, často popisují, že je okolí po pár týdnech přestane chápat a oni zůstanou se svou bolestí sami. Knihy, které o smrti mluví otevřeně a klidně, dávají prostor o ztrátě přemýšlet beze studu. To samo o sobě může být úleva.

Na Smithově psaní čtenáři oceňují hlavně laskavý, nesoudící přístup. Nesnaží se nikoho strašit. Pro někoho je útěchou už samotná představa, že vztah k zemřelému nějak pokračuje. Pro jiného je důležité spíš to, že autor o smrti hovoří bez tabu a s pokorou. Útěcha tu nepramení z důkazů, ale z pocitu sdílení a z toho, že o bolesti někdo mluví otevřeně.

Citlivě k tématu ztráty

Ztráta blízkého patří k nejtěžším věcem, které člověk zažije. Zármutek nemá jediný správný průběh ani časový plán. Někdo potřebuje mluvit, někdo mlčet, někdo hledá duchovní rámec a někdo ne. Žádná z těchto cest není lepší nebo horší.

Pokud vám podobná kniha pomáhá unést tíhu prvních měsíců, je to legitimní. Stejně tak je v pořádku, když vám neřekne nic. Kniha tohoto typu funguje hlavně jako doprovod, ne jako řešení. Důležité je, aby vás neutvrzovala v tom, že svůj zármutek musíte nějak urychlit nebo skrýt. Truchlení potřebuje čas a trpělivost k sobě samému.

Co na to věda, s pokorou

Tady je férové být jasný a zároveň ohleduplný. Existence komunikace se zesnulými nebyla vědecky potvrzena. Zážitky, které lidé při podobných setkáních popisují, věda zatím vysvětluje spíš psychologickými mechanismy: silnou potřebou kontaktu, prací paměti, očekáváním nebo způsobem, jakým mozek hledá smysl v náhodných podnětech. Také zážitky blízké smrti, o kterých Smith píše, věda zkoumá jako reálné prožitky mozku v krajní situaci, nikoli jako důkaz života po smrti.

To ale neznamená, že by se mělo komukoli posmívat. Když někomu přinese úlevu pocit blízkosti se zemřelým, je ta úleva skutečná, ať už je její příčina jakákoli. Pokora znamená přiznat dvě věci najednou: že nemáme důkaz o posmrtné komunikaci a že lidská potřeba útěchy v zármutku je naprosto pochopitelná a hodná respektu. Knihu proto stojí za to číst spíš jako lidské svědectví než jako výpověď o tom, jak svět objektivně funguje.

Pro koho je kniha vhodná a kdy raději vyhledat pomoc

Kniha může sednout člověku, který hledá klidné, nesenzační čtení o smrti a ztrátě a kterému je blízký duchovní pohled na svět. Naopak čtenáře, kteří chtějí tvrdé důkazy nebo skeptický rozbor, nejspíš neuspokojí, a to je v pořádku. Není pro každého a nemusí být.

Je dobré rozlišovat mezi přirozeným zármutkem a stavem, který už člověka dlouhodobě sráží k zemi. Pokud bolest po měsících neslábne, brání vám fungovat, objevuje se hluboká beznaděj, silná úzkost nebo myšlenky, že už nemá smysl tu být, žádná kniha to nenahradí. V takové chvíli má smysl obrátit se na praktického lékaře, psychologa nebo psychiatra. Vyhledat odbornou podporu při zármutku není slabost, je to péče o sebe.

Závěr: laskavé čtení, ne náhrada péče

Pokud zvažujete koupi, knihu lze pořídit přes kartu titulu u Kosmasu. Průvodce nevysvětlitelnými jevy je klidné, lidské čtení o smrti a o tom, jak žít dál se ztrátou. Berte ho jako jednu z možných opor, ne jako odpověď na to, co je po smrti. Tato recenze má informační charakter a nenahrazuje odbornou zdravotní ani psychologickou péči. Pokud vás zármutek přemáhá nebo se necítíte bezpečně, neváhejte se obrátit na odbornou pomoc. Nepřetržitě a zdarma je k dispozici Linka první psychické pomoci 116 123. Požádat o pomoc je v pořádku.