Neuroplasticita a deprese: může se mozek znovu naučit fungovat lépe?

Neuroplasticita je schopnost mozku měnit svou strukturu a propojení v reakci na zkušenost, učení i léčbu. Mozek není pevně daný stroj, ve kterém se po dětství už nic nehýbe. Neurony tvoří, zesilují a zase ruší vzájemná spojení (synapse) po celý život. Právě tato pružnost dnes patří k nejdůležitějším pojmům, kterými neurovědci popisují, co se v mozku děje při depresi a při zotavování z ní.

Dlouho se deprese vysvětlovala hlavně jako prostý nedostatek serotoninu. Novější výzkum ukazuje obraz, který je bohatší: u části lidí s depresí jsou pozorovatelné jemné změny v tom, jak jsou propojené oblasti mozku řídící náladu, paměť a stresovou reakci. Tyto změny se zdají být zčásti vratné. To je důvod, proč se o neuroplasticitě mluví nejen ve spojitosti s příčinami deprese, ale i s nadějí na zlepšení.

Co je neuroplasticita

Pod pojmem neuroplasticita si lze představit dvě hlavní roviny. První je synaptická plasticita: jednotlivé synapse mezi neurony se posilují, když je často používáme, a slábnou, když je nepoužíváme. Na tomto principu stojí učení i paměť. Druhá rovina je strukturální: mění se hustota výběžků neuronů (dendritických trnů), tvoří se nová spojení a v některých oblastech vznikají i nové neurony.

Tvorba nových neuronů v dospělém mozku, neurogeneze, byla dlouho považována za nemožnou. Dnes je doložená alespoň v hipokampu, oblasti důležité pro paměť a regulaci stresu. Rozsah neurogeneze u člověka je předmětem debaty, ale představa, že po dětství je mozek neměnný, už neplatí.

Jak deprese souvisí s plasticitou mozku

Zobrazovací i tkáňové studie naznačují, že u části lidí s opakovanou nebo dlouhotrvající depresí je menší objem některých oblastí mozku, zejména hipokampu a částí prefrontální kůry, a nižší hustota synaptických spojení. Přehledová práce Dumana a Aghajaniana ve Science popsala depresi mimo jiné jako stav se sníženou synaptickou hustotou v okruzích řídících náladu.

Důležité je nepřevracet příčinu a následek. Tyto nálezy jsou statistické rozdíly mezi skupinami, ne diagnóza čitelná z jednoho snímku. Ne každý člověk s depresí má zmenšený hipokampus a samotný objem oblasti depresi nezpůsobuje. Jde spíš o jeden z dílků skládačky, do které patří i geny, životní události a tělesné zdraví. Více o tom, jak se tyto faktory skládají dohromady, popisuje článek o příčinách deprese.

Chronický stres a růstový faktor BDNF

Mezi stresem a plasticitou existuje obousměrný vztah. Dlouhodobý stres aktivuje stresovou osu a zvyšuje hladiny stresových hormonů, které mohou tlumit tvorbu nových spojení a oslabovat existující synapse. Klíčovou roli v tom hraje bílkovina zvaná BDNF (brain-derived neurotrophic factor), jakési hnojivo pro neurony, které podporuje jejich přežití, růst výběžků a tvorbu synapsí.

Stres a plasticita se mohou navzájem zhoršovat: oslabená schopnost mozku přizpůsobit se ztěžuje zvládání další zátěže. Jde o zjednodušený model, ne o popis u každého jednotlivce.

Studie opakovaně nacházejí u neléčené deprese nižší hladiny BDNF a po nasazení účinné léčby jejich vzestup, zejména po několika týdnech. Proto se o BDNF mluví jako o jednom z prostředníků mezi léčbou a zlepšením příznaků. Stále ale platí, že hladina BDNF v krvi je jen hrubý ukazatel toho, co se děje přímo v mozku.

Co plasticitu podporuje

Dobrá zpráva zní, že většina osvědčených přístupů k léčbě deprese má společné to, že podle výzkumu posilují neuroplasticitu. Nepůsobí přes jeden vypínač, ale spíš postupně mění prostředí, ve kterém neurony rostou a propojují se.

U pohybu je důkazní situace nejnázornější u zvířecích modelů: běh u hlodavců spolehlivě zvyšuje tvorbu nových neuronů v hipokampu a hladiny BDNF. U lidí je efekt na náladu doložen v klinických studiích, i když přesné mechanismy se stále upřesňují. Praktickým tipům, jak tyto nástroje poskládat, se věnuje text o tom, jak se dostat z deprese.

Naděje: mozek se může přeučit

Z pohledu neuroplasticity dává smysl, proč se z deprese dá zotavit, i když to často trvá týdny až měsíce. Pokud mozek změnil část svých spojení směrem k depresi, má i schopnost je opět přestavět. Léčba pak není jen tlumení příznaků, ale vytváření podmínek, za kterých se zdravější vzorce mohou znovu posílit.

Zároveň je poctivé říct, co tento model neslibuje. Neznamená, že stačí dost cvičit nebo dost chtít a deprese zmizí. Neuroplasticita je rámec, který pomáhá pochopit směr změn, ne návod s garancí. U těžké deprese je obvykle potřeba odborná léčba a kombinace přístupů.

Co zatím nevíme

Velká část poznatků o BDNF, neurogenezi a synaptické hustotě pochází ze zvířecích modelů a z měření, která se na živém lidském mozku dělají nepřímo. Přenos na konkrétního člověka je proto opatrný. Rozsah neurogeneze u dospělých lidí, přesná role BDNF i to, nakolik jsou zmenšení objemů příčinou či následkem deprese, zůstávají otevřenými otázkami.

Neuroplasticita tak není zázračné vysvětlení všeho, ale užitečný a vědecky podložený způsob, jak přemýšlet o tom, že stav mozku není trvalý ortel. To samo o sobě může být pro člověka v depresi důležité.

Tento článek má informativní charakter a nenahrazuje odbornou péči. Pokud se trápíte depresí nebo úzkostí, obraťte se na svého lékaře nebo psychologa. V krizi je nepřetržitě k dispozici Linka první psychické pomoci na čísle 116 123.